Fluorokarbony (PFC)

Bylo prokázáno, že PFOA a PFOS jsou chemické látky extrémne odolné vuci rozkladu, a to jak v životním prostredí, tak v lidských tkáních. Podle nedávné studie existuje souvislost mezi temito chemickými látkami a poškozením imunitního systému u detí (Grandjean et al, 2012). PFOA a PFOS jsou však jen dve látky ze skupiny fluorových sloucenin zvaných PFC, které pak patrí do skupiny fluorokarbonu. Nekterí výrobci impregnacních prostredku pro domácí použití tvrdí, že jelikož jejich fluorokarbonové produkty neobsahují PFOA a PFOS, jsou naprosto bezpecné. Je to pravda? Následující otázky a odpovedi vám pomohou dospet k vlastnímu rozhodnutí.

Jaké ruzné zdravotní problémy jsou ve studiích provádených na lidech a zvíratech dávány do souvislosti s PFC?

Studie provádené na lidech

• Poškození imunitního systému u detí, v jehož dusledku deti nereagují na ockování proti tetanua záškrtu (Grandjean et al, 2012).
• Zvýšený výskyt rakoviny související se znecištením PFC (Bonefeld-Jorgensen et al, 2011).
• Narušená ženská plodnost související s hladinou PFC v krvi u žen – opoždené otehotnení (Fei et al, 2009).

Studie provádené na krysách

• Zvetšení jater související s PFC.
• Nízká porodní hmotnost související s PFC.
• Nižší plodnost související s PFC.

(USEPA, 2009)

Je tvrzení „bez obsahu PFOA a PFOS“ zárukou, že impregnacní produkt neobsahuje fluorokarbony?
Ne.
PFOS a PFOA jsou pouhé dve chemické látky ze skupiny fluorovaných sloucenin (PFC). Všechny fluorokarbonové odpuzovace vody se vyrábejí za použití PFC nebo látek, z nichž se biodegradací mohou stát PFC.

Jaký je rozdíl mezi PFC a PFOS ci PFOA?
PFC je název pridelený obsáhlé skupine látek oznacované jako fluorované slouceniny. PFOS a PFOA jsou soucástí této skupiny. PFOS a PFOA tedy jsou PFC. Rozdíl mezi jednotlivými látkami z této skupiny spocívá predevším v tom, kolik se ve fluorovaném retezci nachází atomu uhlíku. PFOS a PFOA jsou oktyly, což znamená, že obsahují 8 atomu uhlíku.

Jaký je rozdíl mezi PFC C6 a PFC C8?
PFOA a PFOS jsou PFC C8. To znamená, že ve své chemické strukture mají 8 atomu uhlíku. PFC C6 jsou úplne stejné až na to, že ve své chemické strukture mají 6 atomu uhlíku. PFHxA, C6 ekvivalent PFOA, je materiál odolný vuci rozkladu, ale nemusí u nej docházet k bioakumulaci u lidí v takové míre jako v prípade PFOA. Na druhou stranu PFHxS, C6 ekvivalent PFOS, je rovnež odolný vuci rozkladu a dochází u nej k akumulaci stejne nebo možná ješte více než u PFOA ci PFOS (US Environmental Protection Agency, 2009; Lasier et al, 2011).

Jsou PFOS a PFOA jedinými látkami ze skupiny PFC, u nichž byly prokázány potenciální karcinogenní úcinky?
U rady látek z této skupiny, vcetne nekterých s méne než 8 atomy uhlíku, bylo prokázáno, že zpusobují v bunkách zmeny, které mohou vést k rozvoji nádoru (Trosko a Ruch, 1998; Upham et al, 1998).

Jsou PFOS a PFOA jedinými látkami ze skupiny PFC, které jsou prokazatelne odolné vuci rozkladu v prírode a které prokazatelne vedou k bioakumulaci v tele cloveka ci zvírat?
Vubec ne.
Vetšina PFC je potenciálne odolná vuci rozkladu v prírode a mnoho z nich provádí bioakumulaci, a to vcetne nekterých, které obsahují méne než 8clenné retezce uhlíku (Dimitrov et al, 2004; Lasier et al, 2011; USEPA, 2009).

Jak se tzv. fluorokarbon bez obsahu PFOA, který byl testován a shledán bezpecným pro život v rybnících, muže degradovat na nebezpecný PFOA?
PFC jsou chemické stavební kameny, z nichž se vyrábejí fluorokarbonové odpuzovace vody. Když se PFC chemickými vazbami zapojí do fluorokarbonového odpuzovace vody, je bezpecne uchováván ve velké molekule, která není toxická. Tyto velké molekuly fluorokarbonového odpuzovace vody obsahují fluorotelomery. Jak fluorotelomer stárne, dochází k jeho biodegradaci v prírode nebo oxiduje, rozdeluje se na cásti a vypouští menší, toxické PFC kyseliny. Pokud je fluorotelomer na bázi PFC C8, koncovým produktem biodegradace bude PFOA. Takže takzvaný produkt bez obsahu PFOA muže postupem casu vypouštet PFOA do životního prostredí (Dimitrov et al, 2004; Dinglasan et al, 2004; Ellis et al, 2004).

Jak dlouho trvá, než se fluorokarbonové odpuzovace vody, resp. fluorotelomery degradují na nebezpecné PFC kyseliny (mezi nimi napríklad PFOA)?
V otázce toho, jak dlouho tento proces potrvá, nepanuje shoda. V soucasné dobe existuje obecná shoda na tom, že k této premene dochází v dostatecne krátké dobe na to, aby mohla prispet ke znecištení PFC.

Jedna studie ukázala, že pstruzi, kterí byli krmeni fluorotelomerem, tuto látku ve svých játrech následne premenili na PFC kyseliny (Butt et al, 2010). K degradaci tak teoreticky muže dojít prostrednictvím trávení. To je mimorádne duležité hledisko pri posuzování, zda by se fluorokarbonové odpuzovace vody mely používat v domácnosti. Kontaminace potravin by v dusledku trávení mohla vést k prímému vstrebávání PFC kyselin do tela.

Výrobci fluorokarbonu ve svých výzkumech dospeli k záveru, že biodegradace v pude je mimorádne pomalý proces, který trvá tisíce let. Když však americká EPA výzkum zopakovala, dospela k mnohem vyšší rychlosti biodegradace a k záveru, že „degradace fluorotelomerových polymeru je významným zdrojem PFOA a dalších fluorovaných sloucenin v prírode“. Degradace v pude predstavuje pouze jeden ze zpusobu, jakými se fluorokarbonové odpuzovace vody mohou premenovat na toxictejší látky PFC. (Washington et al, 2009)

Je prokázáno, že fluorokarbonové odpuzovace vody na bázi PFC C6 jsou zcela bezpecné?
Ne.
U fluorotelomeru na bázi PFC C6 dochází k degradaci a biodegradaci na PFC kyseliny stejne jako u fluorotelomeru C8. Ackoliv konecný produkt biodegradace, PFHxA, muže být pro lidi i životní prostredí méne nebezpecný než PFOA, jedná se i nadále o potenciální hrozbu. Krome toho je PFHxA jen jednou ze skupiny chemických látek, které vznikají v dusledku biodegradace fluorotelomeru C6. Krome PFHxA pri biodegradaci vznikají fluorotelomerové kyseliny – vetší kusy rozbitých fluoropolymeru. Fluorotelomerové kyseliny jsou pro vodní biotopy prokazatelne stejne toxické jako menší PFC kyseliny (Michelle M. Phillips, 2007).

Jsou PFC jedinými látkami ze skupiny fluorokarbonu, u nichž dochází k bioakumulaci v tele lidí ci zvírat?
V rámci studie venované delfínum a svinuchám vyplaveným na pláž z cínských vod byly ve vysoké koncentraci nalezeny slouceniny PFC a další fluorokarbonové chemické látky vcetne PFOA a PFOS. Nicméne až 70 procent fluorokarbonového materiálu nalezeného v telech delfínu pocházelo z neznámých fluorokarbonových chemických látek (Yeung et al, 2009). Z toho vyplývá, že k bioakumulaci muže docházet nejen u hlavních kyselin PFOS a PFOA, ale u celé rady fluorokarbonových látek, které mohou pocházet z mnoha ruzných zdroju. Mimo jiné se muže jednat o produkty biodegradace fluoropolymeru ci pesticidu.

Jsou tekuté fluorokarbonové impregnacní produkty urcené pro použití v domácnosti a oznacené slovy „bez obsahu PFOA a PFOS“ pro uživatele zcela bezpecné?
Ne.
Vzhledem ke všem výše uvedeným duvodum by se fluorokarbonové odpuzovace vody mely považovat za potenciálne nebezpecné pro domácí použití. Souhrnne lze ríct, že níže uvedené faktory prispívají k záveru, že fluorokarbonové impregnacní tekutiny nejsou ideální pro použití v domácnosti:

• Tekutiny prinesené do kuchyne proto, aby byly použity v pracce, se potenciálne mohou dostat do jídla.
• Fluorokarbonové odpuzovace vody se biodegradací mení na ruzné PFC kyseliny, vcetne fluorotelomerových kyselin.
• Ukázalo se, že fluorotelomery používané ve fluorokarbonových odpuzovacích vody se u krys a pstruhu mení biodegradací na PFC kyseliny, a tudíž se mohou biodegradovat prostrednictvím lidského zažívání.
• PFOA a PFOS jsou jen dva príklady ze skupiny toxických PFC kyselin.
• PFC kyseliny se v lidské tkáni prokazatelne nerozkládají.
• Byla prokázána souvislost PFC kyselin s poškozením imunitního systému u detí.
• Hladina PFC kyseliny nutná k potenciálnímu ohrožení lidského organismu je mimorádne nízká: desítky cástic na jednu miliardu. To by hmotností odpovídalo méne než setine tabletky proti bolesti hlavy, rozložené napríc celým telem (Grandjean et al, 2012).
• Lidské telo nedokáže PFC kyseliny efektivne vyloucit (nicméne nekteré se mohou vylucovat snadneji než jiné). PFC kyseliny se tak v lidském krevním obehu postupne usazují, i když je jejich zdroj velmi malý.

Bibliografie

Bonefeld-Jorgensen, Eva C., Manhai Long, Rossana Bossi, Pierre Ayotte, Gert Asmund, Tanja Kruger, Mandana Ghisari, Gert Mulvad, Peder Kern, Peter Nzulumiki, and Eric Dewailly. "Perfluorinated compounds are related to breast cancer risk in Greenlandic Inuit: A case control study." Environmental Health 10 (2011): 88. (k dispozici na internetu zde)

Butt, Craig M., Derek C.G. Muir, and Scott A. Mabury. "Biotransformation of the 8:2 fluorotelomer acrylate in rainbow trout. 1. In vivo dietary exposure." Environmental Toxicology and Chemistry 29 (2010): 2726-735. (k dispozici na internetu zde)

D'eon, Jessica C., and Scott A. Mabury. "Production of Perfluorinated Carboxylic Acids (PFCAs) from the Biotransformation of Polyfluoroalkyl Phosphate Surfactants (PAPS):  Exploring Routes of Human Contamination." Environmental Science & Technology 41 (2007): 4799-805. (k dispozici na internetu zde)

Dimitrov, S., V. Kamenska, J.d. Walker, W. Windle, R. Purdy, M. Lewis, and O. Mekenyan. "Predicting the biodegradation products of perfluorinated chemicals using CATABOL." SAR and QSAR in Environmental Research 15 (2004): 69-82. (k dispozici na internetu zde)

Dinglasan, Mary Joyce A., Yun Ye, Elizabeth A. Edwards, and Scott A. Mabury. "Fluorotelomer Alcohol Biodegradation Yields Poly- and Perfluorinated Acids." Environmental Science & Technology 38 (2004): 2857-864. (k dispozici na internetu zde)

Ellis, David A., Jonathan W. Martin, Amila O. De Silva, Scott A. Mabury, Michael D. Hurley, Mads P. Sulbaek Andersen, and Timothy J. Wallington. "Degradation of Fluorotelomer Alcohols:  A Likely Atmospheric Source of Perfluorinated Carboxylic Acids." Environmental Science & Technology 38 (2004): 3316-321. (k dispozici na internetu zde)

Fei, C., J. K. McLaughlin, L. Lipworth, and J. Olsen. "Maternal levels of perfluorinated chemicals and subfecundity." Human Reproduction 24 (2009): 1200-205. (k dispozici na internetu zde)

Grandjean, Phillipe, Elizabeth Wrefrord Anderson, Esben Budtz-Jorgensen, Flemming Nielsen, Kare Molbak, Pal Weihe, and Carsten Heilmann. "Serum Vaccine Antibody Concentrations in Children Exposed to Perfluorinated Compounds." The Journal of the American Medical Association 307 (2012): 391-97. (k dispozici na internetu zde)

Lasier, Peter J., John W. Washington, Sayed M. Hassan, and Thomas M. Jenkins. "Perfluorinated chemicals in surface waters and sediments from northwest Georgia, USA, and their bioaccumulation in Lumbriculus variegatus." Environmental Toxicology and Chemistry 30 (2011): 2194 -201. (k dispozici na internetu zde)

Lindstrom, Andrew B., Mark J. Strynar, and E. Laurence Libelo. "Polyfluorinated Compounds: Past, Present, and Future." Environmental Science & Technology 45 (2011): 7954-961. (k dispozici na internetu zde)

Phillips, Michelle M., Mary Joyce A. Dinglasan-Panlilio, Scott A. Mabury, Keith R. Solomon, and Paul K. Sibley. "Fluorotelomer Acids are More Toxic than Perfluorinated Acids." Environmental Science & Technology 41 (2007): 7159-163. (k dispozici na internetu zde)

Trosko, James E., and Randall J. Ruch. "Cell-cell communication in carcinogenesis." Frontiers in Bioscience 3 (1998): 208-36. (k dispozici na internetu zde)

Upham, Brad L., nestor D. Deocampo, Beth Wurl, and James E. Trosko. "Inhibition of gap junctional intracellular communication by perfluorinated fatty acids is dependent on the chain length of the fluorinated tail." International Journal of Cancer 78 (1998): 491-95. (k dispozici na internetu zde)

US Environmental Protection Agency. Long-Chain Perfluorinated Chemicals (PFCs) Action Plan. EPA, 2009. (k dispozici na internetu zde)

Washington, John W., J. Jackson Ellington, Thomas M. Jenkins, John J. Evans, Hoon Yoo, and Sarah C. Hafner. "Degradability of an Acrylate-Linked, Fluorotelomer Polymer in Soil." Environmental Science & Technology 43 (2009): 6617-623. (k dispozici na internetu zde)

Yeung, L., Y. Miyake, Y. Wang, S. Taniyasu, N. Yamashita, and P. Lam. "Total fluorine, extractable organic fluorine, perfluorooctane sulfonate and other related fluorochemicals in liver of Indo-Pacific humpback dolphins (Sousa chinensis) and finless porpoises (Neophocaena phocaenoides) from South China." Environmental Pollution 157 (2009): 17-23. (k dispozici na internetu zde)

Dalsí Ctení

Park, Donguk and Choi, Yeyong. "Comprehensive Review of Acute Respiratory Failure Following Inhalation Exposure to Waterproofing Agents." Journal of Environmental Health Sciences (Korea) 38-6(2012):451-459; (k dispozici na internetu zde)